Budníček větší

Phylloscopus trochilus · Willow warbler

Vzhledem skoro k nerozeznání od budníčka menšího, rozdíl prozradí zpěv.

Budníček větší, portrét
Portrét · Nikola Veljković · CC BY-SA 4.0 (Wikimedia Commons)

Rychlý přehled

Velikost
12 cm (Drobný (do 12 cm))
Barva
ZelenáŽlutáHnědá
Zobák
Tenký a špičatý
Prostředí
Les, Park, Pole a louky
Výskyt
Tažný, přilétá na jaro
Čeleď
Budníčkovití (Phylloscopidae)

Fakta o druhu

Výskyt v Česku
Tažný, přilétá na jaro Přítomen od dubna do září. orientační údaj, vlastní zpracování
Nejvyšší doložený věk
18 let 8 měs. Nejstarší kroužkovaný jedinec v Evropě. Hlášeno z oblasti: Nizozemsko. U ptáků kroužkovaných jako dospělí jde o minimální věk. ověřeno ve zdrojiEURING 2023
Běžná délka života
zatím neověřeno
Světově (IUCN)
LC – málo dotčený ověřeno ve zdrojiWikidata / IUCN (22715240)
Červený seznam ČR
LC – málo dotčený ověřeno ve zdrojiČervený seznam ptáků ČR 2017
Zákonná ochrana
Není zvláště chráněný (příloha III vyhlášky 395/1992 Sb.) ověřeno ve zdrojiVyhláška 395/1992 Sb.

Rozpětí křídel, hmotnost, velikost snůšky, potrava a početnost v ČR zatím nejsou ověřené.

Hlas

Hnízdění a práce se stromy

Hnízdí při zemi, květen až červenec. Kopulovité hnízdo na zemi v trávě nebo mezi kořeny, často pod keřem.

Zajímavosti

  • Zpěv je klesající melodická sloka, zatímco budníček menší opakuje dva tóny.
  • Má světlé, hnědavé nohy a delší křídlo než budníček menší.
  • Zimuje v tropické Africe a vrací se v dubnu.

Nezaměň: Budníček menší a budníček větší

Spolehlivě rozliší jen hlas: dvoutónové „čiv-čav“ budníčka menšího a klesající sloka budníčka většího.

  • Hlas: menší opakuje „čiv-čav“, větší zpívá klesající melodii. Volání: menší „hvit“, větší dvojslabičné „huít“.
  • Nohy: menší tmavé, větší světle hnědé až žlutohnědé.
  • Křídlo: u většího je delší a výrazněji vybíhá za kořen ocasu.
  • Přílet: menší se vrací už v březnu, větší později, obvykle v dubnu.

Budníček menší

Popis

Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie

Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla. Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.

Tvoří 3 poddruhy:

Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) – hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy), zimuje v západní Africe.

Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) – hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř, zimuje ve střední Africe.

Phylloscopus trochilus yakutensis (Ticehurst, 1935) – hnízdí ve východní Sibiři, zimuje ve východní a jižní Africe.

Popis

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11–12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17–22 cm a váží 7–15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutější spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčkovi menšímu (P. collybita), od kterého se liší světlejšíma hnědavýma nohama, delším světlejším zobákem a delšími primárními letkami.

Hlas

Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných melancholických hvízdavých zvuků, jejichž výška pozvolně klesá. Připomíná trochu pěnkavu obecnou.

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a také v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 13 000 km (zřejmě i více) z jihovýchodní Sibiře do jižní Afriky. Zde se zastaví v Keni nebo Tanzanii, kde některé migrující skupiny zůstanou, přičemž jiné po odpočinku pokračují dál do jižní subsaharské Afriky. Migrační cesta trvá obvykle 4 měsíce. Budníček větší k navigaci využívá informace ze slunce a dokáže měřit úhel sklonu magnetického pole Země. V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.

Početnost

Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů, v České republice hnízdí v počtu 500 000–1 000 000 párů. V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.

Biotop

Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10–20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.

Potrava

Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody.

Hnízdění

Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna.

Kulovité hnízdo s bočním vchodem bývá umístěno na zemi v hustém keři nebo trávě. Stavebním materiálem jsou stébla, listy, mech apod., výstelka kotlinky je tvořena jemným rostlinným materiálem. Na rozdíl od budníčka menšího má v hnízdě jen málo peří, nebo tam nemá žádné. V jedné snůšce je 4–8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2×12,2 mm velkých vajec, na jejichž 12–14denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouštějí po 13–14 dnech. Pohlavně dospívají již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 2 let. Nejvyšší zjištěný věk je 11,8 let.

Text: Wikipedie, licence CC BY-SA 4.0.